Skip to main content

Jako pohádka o Vánocích

Tato pravdivá událost se stala u nás. Chudý zahradník postavil na příkaz Ježíše Krista s dobrovolníky, během šesti měsíců, kostel s 1000 místy k sezení.

Na Štědrý večer to bude přesně 40 let, co byla v kostele sv. Michaela v Dozwilu slavena první bohoslužba. Uchvacující byla radost všech, kteří byli přítomni. Až do dneška přitahuje tento kostel lidi různého vyznání ze Švýcarska, z Rakouska a z Německa. Jak došlo k této soukromé církevní stavbě a jaké tajemství je ve vyzařování tohoto pokladu pokoje a radosti?

Ostýchavý zahradník Paul Kuhn z Dozwilu byl část svého života hledající. Ve věku 40 -ti let našel v Coué- učení sílu své zábrany překonat a vzdělat se při zaměstnání jako Coué- učitel. Stal se velmi úspěšný ve svých večerních kurzech v lidové psychologii. Jako jeden z prvních učil lidi relaxaci, jako posilu pro tělo a duši, díky boží síle.

Ústy jedné obdařené ženy ho koncem roku 1964 oslovil boží anděl a poučoval ho nadále podle bible. Tak se seznámil jako protestant s významem svatého příjímání a navštěvoval pak s mnoha dalšími evangelíky pravidelně v neděli svatou mši v kapli bratra Klause ve Wienachu. To bylo až do podzimu 1968, kdy kněz musel přečíst biskupský list, že protestanti nemají co hledat u svatého příjímání. Ve stejný den ho oslovil Kristus: «Já jsem to již tenkrát předpověděl, že vás budou ze synagogy vyhazovat. Nyní přišel ten čas: Postav pro mne kostel. Mělo by se tam vejít tisíc lidí.» A tehdy velmi chudý zahradník odpověděl: «Když to Ty chceš, tak se stane. Já jsem připraven.»

Druhého dne navštívil projektanta. Ten pravil: «Jak chcete stavět tak velký kostel? Vy nemáte přece žádné peníze. Ale ano, pro vás udělám projekt zdarma.» Následovala žádost o povolení stavby, ale obec plán odmítla. Také katolická i protestanská církev psaly v novinách: «V Dozwilu se nebude stavět žádný kostel. Učinili jsme všechno, aby se to neuskutečnilo.» Projektant udělal druhý projekt. Úřad to musel povolit. 

24. června 1970 bylo zahájení stavby. Od té doby bylo denně nejméně 20 dobrovolníků na staveništi. Paul Kuhn sám vedl stavbu a přiděloval každému práci. Jeho žena vařila s dobrovolnicemi pro velký zástup dělníků a povzbuzovala je svou veselostí. Všichni měli vnitřní radost a byli nadšení a šťastní, že mohou spolupůsobit na nebem požadované stavbě. Práce plynule pokračovala v největší harmonii. Jen speciální práce byla prováděna od placených odborníků.

A jak to bylo s placením stavebnin? Od zveřejnění zakázky Paul Kuhn ukládal sbírky ze schůzek pro kostelní stavbu na stranu. Když stavba rostla, připojovali se noví lidé a přispívali sponzorskými dary ke zdaru. Jiní dávali půjčky.

24. prosince 1970 byl položen ještě poslední koberec, židle dány do řad, postaven a vyzdoben vánoční stromeček a do šesti hodin večer všechno vyčistěno. Ve 22 hodin začala vánoční bohoslužba v kostele, sotva ze třetiny obsazeném. Když se otevřel závěs, který odděluje oltářní prostor od kostelní lodi a lidé zanotovali «Tichou noc», zazářily tváře návštěvníků v blaženém nadšení. Chór zpíval několik vánočních koled a latinskou Doblerovu mši. Teprve po půlnoci proudili lidé s Kristem v srdci ven do posvátné Vánoční noci. Úžas a hluboká vděčnost plnila jejich srdce.